Ahoj lidičky

Já se jmenuji Šimon Kašpar a narodil jsem se v Hořovicích 29.1.2008 v 16:24. Měřil jsem 50 centimetrů a vážil 3,9 kilogramu.

7.2. jsem byl u doktorky aby si mne prohlídla. A já už pěkně vyrostl. Vážil jsem 4,19 kilo. A 19.2. to bylo už 4,56 kg.

Od čtyř týdnů musím všechno sledovat a prohlížet si. Nic mi nesmí utéct! Máma s tátou mi pověsili mezi dveře kolotoč, na kterém se točí berušky. Hrozně mne baví. Jsou strašně srandovní tak na ně pořád čučim. Je to sranda.

Tak a zase jsem vyrostl. Je 11.3. a jdeme zas k doktorce. Vážím 5,05 kg a vyrostl jsem o 7,5 centimetru. Kromě toho, že rostu, tak dělám i jiné věci. Skoro na každého se řechtám, div si neroztrhnu pusu. K tomu ještě vyprávím co jsem kde dělal, ale nikdo mi nerozumí. Nechápu proč!?

Už je 25.3. a já zjistil úžasnou věc! Hádejte co! Mám ruce!!! Vůbec jsem o nich nevěděl, ale už si s nimi hraju. Zatím jen trochu, spíš si je prohlížím, jestli jsou opravdu moje.

15.4. pořád papám, mám už 5,54 kg.

Nastal květen a já, ne že jen vím, že mam ruce, ale umím s nimi i brát věci co mi mamča s tátou podávají. Hraju si s nimi a strkám si je do pusy. Občas se mi to nepovede, ale to mi moc nevadí, když si nevypíchnu oko!
Byl jsem dokonce i na Čarodějnicích. Sice jen chvilku, ale druhý den jsme tam strávili skoro celý a dokonce jsem se i líbal s holkou pod rozkvetlou třešní. Bylo to poprvé a už se těším, až zas nějakou klofnu!

Dneska mi měli očkovat. Je 6.5. a doktorka mi injekci nedala, že prý mam suchou kůži a moc se škrábu. Jestli mě chce očkovat, až se přestanu škrábat, tak mi tu injekci nedá asi nikdy. Vážím 5,84 kg a měřím 63 centimetrů.

  
 

Je 13.5. úterý a přesně za týden, mi jsou čtyři měsíce. Znovu jsme byli u doktorky. Dala mi tu slibovanou injekci, i když mam pořád škrábance od hlavy až k patě. Tou včeličkou mi probudili a já zařval, ale jen trochu. Hned po tom jsem se uklidnil a sledoval, kde mi vlastně tu bolístku dělali. Máma i paní doktorka říkali " je to statečný chlapák".

Při odchodu jsem už zase usínal a byl spokojený.

Když jsme dorazili domů a já se probral, moje nálada nebyla nic moc. Bylo mi divně a na každého jsem se trochu kabonil. To všechno mi tak utahalo, že jsem zbytek dne skoro prospal a druhý den také!

 
 

16.5. Mám nový objev, tedy aspoň myslím. Ráno jsem ležel u táty a povídal jsem si sním i s Natálkou. A najednou koukám, co se to tam dole hýbe. Asi to jsou nejspíš nohy, ještě nevím, musím to pořádně prozkoumat. Zkoušel jsem je chytit, ale moc mi to nešlo.

Ten samí den mi táta, nechal ležet na gauči v obýváku, no já tam vlastně ležím skoro pořád. Moc mi to už nebavilo tak jsem se vzepřel a najednou ležím na bůčku a moc se divím, co se to stalo. Na záda se převalit je jednoduché, ale na břicho to budu muset trénovat.

 

Trvalo to přesně deset dní a už se mi to povedlo. 26.5. Zase jsem ležel v obýváku na gauči a než se máma stihla otočit, tak jsem byl na břiše a rozhlížel jsem se kolem sebe.

Také mne baví hrazdička s hračkami, pískacími mačkátky a barevnými kuličkami, kterými už umím točit sám. Mačkátko na mne pískalo jen jednou, ale strkám do něho každou chvíli.